fbpx

17 důvodů, proč si (ne)pořizovat jagdteriéra

Pro širokou veřejnost je toto plemeno prakticky neznámé, a mnoho lidí by ho mohlo považovat za roztomilého voříška. Malý atletický pejsek s hladkou nebo hrubou srstí čokoládově hnědý nebo černý s pálením by mohl mnohé lákat k pohlazení. V případě jagdteriéra by to ovšem nemusel být právě dobrý nápad. Je tedy právě jagdteriér vhodným kamarádem právě pro vás?

Pejsek neposlouchá? Absolvujte online psí školu!

SEDM důvodů, proč si POŘIZOVAT jagdteriéra

  • Pokud je náplní vaší práce,, myslivecká latina´´, nebo se tomuto odvětví kynologie vášnivě věnujete ve volném čase, je jagdteriér jako stvořený právě pro vás.
  • Tento postavou malý pejsek je jako živé stříbro. Energie a temperament z něj přímo čiší.
  • Ač je jagdteriér poměrně mladé plemeno, našel si velmi rychle cestu na výsluní mezi myslivci. Je to  neúnavný pracant.
  • Díky jeho velikosti to může znít poněkud úsměvně, ale jagdteriér se neztratí ani jako výborný hlídač.
  • Při správném vedení je velmi fixován na svého pána, kterému je naprosto oddaným pomocníkem.
  • Jeho roztomilý výzor malého čertíka přímo láká k tomu, vzít si jagdteriéra do postele. S tím byste u něj nepochodili. Je naprosto spokojený venku a byt mu nesvědčí. 
  • Chovatelé u něj odvedli opravdu dobrou práci. Vyšlechtili skvělého pomocníka do lesa, který vyniká mimo jiné výborným čichem a chutí aportovat.

DESET důvodů, proč si NEPOŘIZOVAT jagdteriéra

  • Malá postavička jagdteriéra evokuje pocit, že musí být chráněn a rozmazlován. U tohoto plemene je to cesta do pekel.Výcvik a výchova jagdteriéra je opravdu velmi časově náročná.
  • Jagdteriér je pes jednoho pána. Bude ochotný respektovat v určité míře ostatní členy rodiny, ale nikdy k nim nebude mít takový vztah, jako ke svému vyvolenému pánovi.
  • Při práci v lese je velmi důležité, aby myslivec věděl, kde se pes nachází. Jagdteriér opravdu není tichý společník.
  • Jak je patrné z názvu tohoto plemene, je to teriér. A teriér je ve psím světě téměř vždy synonymem pro tvrdohlavost.
  • Pakliže vás tento roztomilý čertík zaujal, vězte, že se opravdu nejedná o pejska pro začátečníka. Jagdteriér patří do rukou zkušeného psovoda.
  • Nudící se jagdteriér chovaný v bytě je, i přes svou malou postavu,  rozeným architektem, bytovým designérem, podlahářem. Obvykle jeho úpravy interiéru majitel nekvituje s povděkem.
  • Hrubosrstá varieta jagdteriéra potřebuje několikrát do roka úpravu srsti trimováním. Jedná se o odborné vytrhávání odumřelé srsti. Jagdteriér se nikdy nestříhá. Hladkosrstí psi naopak dvakrát ročně intenzivně línají.
  • Pokud svého jagdteriéra nebudete lovecky vést a pořídíte si jej pouze na mazlíka, s vysokou pravděpodobností bude nemyslitelné pustit jej v přírodě z vodítka. Má opravdu silně vyvinutý lovecký pud.
  • Jagdteriér je ,,pan pes´´ a od ostatních psů si nejenže nenechá nic líbit, ale naopak ještě sám rád rvačku vyvolá. Proto není právě vhodný k držení ve smečce nebo k jiným psům obecně.
  • S dětmi moc trpělivost nemá. I když je to tvrďák a nějaké to kousnutí od lišky bere s klidem, k malým dětem právě shovívavý není. K těm starším, pokud jsou dostatečně poučeny jak se k němu chovat, je vhodnější. Díky své povaze a zaměření s jinými domácími mazlíčky s nejvyšší pravděpodobností kámoš nebude.

Shrnutí

Přesto, že je jagdteriér velikostí, tvarem, typem srsti i barvou, nepříliš zajímavým zvířátkem, své obdivovatele si dozajista našel. Díky své pracovitosti, ostrostia téměř univerzálnímu využití v myslivecké praxi si získal mnohá srdce vášnivých nimrodů. S velkou dávkou zkušeností a trpělivosti by mohl být i originálním společníkem aktivním lidem bez dětí nebo s dětmi již odrostlými. 

Obecná charakteristika jagdteriéra

Jagdteriér v mysliveckých kruzích získal velkou oblibu zejména díky své pracovní univerzálnosti. Je vynikající na stopě, ve vodě, i v noře. Tento srdnatý pes se odvážně postaví i divokému praseti. Avšak skvělá povaha a genetické predispozice dělají jen ,,půl práce´´. Od prvních týdnů je třeba se jagdteriérovi intenzivně věnovat co se týče výchovy a výcviku. Nemalou část této práce odvede už chovatel před tím, než předá štěně novému majiteli. Je třeba si uvědomit, že jagdteriér je především pracovní plemeno a nepostihla ho nikdy žádná vlna ,,módnosti´´ jako mnohé jiné teriéry. Těm sice plemenitba přidala na kráse, ale mnohdy zásadně ubrala na charakteru.. Naopak šlechtění jagdteriéra se stále ubírá ,,loveckým´´ směrem a jeho vynikající vlastnosti pracovního psa jsou neustále podporovány výběrem vhodných rodičovských párů.

I. Povaha

 Povahové rysy jagdteriéra se vyznačují vrozenou ostrostí a tvrdostí. Připočteme-li k tomu jeho nadprůměrnou ochotu k jakékoliv práci v honitbě, téměř vrozenou hlasitost a výborný nos, dokáže jagdteriér podávat skutečně špičkové výkony. I přes svou tvrdost, ostrost a nedůvěru k cizím lidem je jagdteriér při vhodném vedení zcela ovladatelný. Jagdteriér disponuje na základě svého zděděného potenciálu značnou tvrdošíjností, kterou však lze stálým cvičením vhodně usměrnit. Jagdteriérovi je přisuzována navíc i výrazná svobodymilovnost, na kterou je třeba při držení psa brát ohled. Je třeba si uvědomit, že jagdteriér není „pokojovým psem“ a podmínkám jeho ustájení je třeba věnovat rovněž adekvátní pozornost. Současně je nutno zdůraznit, že časté kontakty se svým pánem jsou předpokladem nejvyšších výkonů jagdteriéra při práci v honitbě. Je to pes, který uznává jediného pána jakožto vůdce smečky, a proto tuto skutečnost nelze v žádném případě spustit ze zřetele nebo jí podcenit. (zdroj)

II. Vzhled

Jagdteriér je malý, černý nebo hnědý pes s červenými znaky, dobrých proporcí, mírně obdélníkového formátu. Kohoutková výška psů i fen se pohybuje v rozmezí 33 – 40 cm. Hmotnost vždy odpovídá výšce a tělesné stavbě. 

Hlava je poněkud protáhlá, klínovitá. Nos je černý, u hnědých jagdteriérů odpovídá barvě srsti. Oči jsou malé, tmavé a hluboko uložené, s odhodlaným výrazem. Standard vyžaduje silné čelisti s velkými zuby a dokonalým nůžkovým skusem.  Chybějící zuby se netolerují – pes musí mít všech 42 zubů.

Silný, ne příliš dlouhý krk přechází v rovný, silný hřbet a silně osvalená bedra a záď.Hrudník je hluboký, ne příliš široký s žebry zasahujícími daleko dozadu. Dolní linie probíhá v elegantním oblouku dozadu přes krátké pevné slabiny až po lehce vtažené břicho. Ocas se kupíruje zhruba o ⅓ délky. Nesmí se přetáčet nad hřbet. V zemích, kde je krácení ocasu zákonem zakázáno, by měl být nesen vodorovně nebo lehce zahnutý ve tvaru šavle.

Končetiny jsou rovné a rovnoběžné se silnými kostmi. Tlapy s těsně sevřenými prsty směřují rovnoběžně a nevytáčejí se dovnitř ani ven v klidu ani v pohybu. Chod je prostorný, plynulý, se silným posunem zezadu. Nikdy strnulý.

Kůže je silná, pevně přiléhá a netvoří záhyby ani lalok. Jagdteriér může mít dva typy srsti. Buď hladkou, hustou, tvrdou drsnou srst nebo odolnou hladkou srst.

Barva je černá, tmavě hnědá nebo černošedě melírovaná s červenožlutými, ostře ohraničenými, čistými odznaky na obočí, tlamě a hrudi, na končetinách a kolem řitního otvoru. Světlá i tmavá maska jsou rovnocenné; malé bílé odznaky na hrudi a prstech tlap se tolerují (zdroj).

III. Vztah k dětem a domácím mazlíčkům

K úplně malým dětem jagdteriéra příliš nedoporučujeme. I když je přirozeně velmi odolný a nedává hned najevo nepohodlí nebo bolest, není právě trpělivou chůvičkou. Naopak s jeho energií by byl skvělým kamarádem starším dětem, které už se psy zacházet umí a respektují jejich potřeby. Avšak vždy je velmi rozumné nenechávat s dětmi psa o samotě.

Vzhledem k tomu, že se jedná o lovecké plemeno, může být soužití s jinými domácími mazlíčky poněkud problematické. Zejména ve chvíli, kdy se dá před jagdteriérem jiné zvíře do pohybu. I to však lze omezit důkladným výcvikem. K jiným psům se pro svou přirozenou ostrost, až rvavost, příliš nehodí. V tomto případě vzhled čertíka naprosto odráží charakter psa.

IV. Výchova a výcvik

Jak už jsme vás informovali výše, jagdteriér je velmi specifické plemeno  primárně využíváno v myslivosti. Vyžaduje opravdu zkušeného vůdce a nároky na výchovu a výcvik jsou jak časově, tak zkušenostmi velmi vysoké. Velmi pěkně je zpracována metodika výcviku pro práci v myslivosti zde. Jagdteriér vyžaduje velmi důslednou výchovu a pevné nervy. I drobnou chybu nebo nedůslednost vám tento pejsek neodpustí. Díky přirozené inteligenci, a tvrdohlavosti vlastní většině teriérů, dokáže jakékoliv ,,slabosti´´ svého páníčka velmi dobře využít ve svůj prospěch.

V. Zdraví a péče

Toto temperamentní plemeno je, co se týče zatížení vrozenými onemocněními, doslova prolezlé zdravím. Jagdteriér si, snad kromě úrazů způsobených při práci, v podstatě celý život vystačí jen s preventivními prohlídkami a očkováním. Jediné onemocnění, na které se chov v ČR testuje je PLL (primární luxace čočky ). Jedná se o oční vadu vedoucí až k oslepnutí. Genetické laboratoře nabízejí i testování na  EIMM (zátěží indukovaná metabolická myopatie ), které zapříčiňuje slabosti všech končetin a těžké bolesti svalů v důsledku fyzického cvičení – například lovu.(zdroj

VI. Náročnost

Pomineme-li opravdu velkou náročnost jagdteriéra na výcvik a výchovu, jak jsme uvedli výše, není toto plemeno na tělesnou ,,údržbu´´ nijak náročné. Pravidelná kontrola očí, uší, zubů a drápů a péče o srst, je stejná, jako u jiných plemen. Díky vitalitě a pevnému zdraví jagdteriéra jsou nároky na veterinární péči spíše zanedbatelné. Vzhledem k tomu, že se jedná o malého psa, nejsou ani výdaje za krmivo nijak astronomické. Avšak pokud bude váš jagdteriér využíván v praxi, doporučujeme se s chovatelem poradit o vhodných výživových doplňcích a značce krmiva pro psy v zátěži. Klasické receptury by tomuto akčnímu pejskovi nemusely dodat dostatek potřebných živin a energie.

Pořizovací cena jagdteriéra  s PP není nijak vysoká. I u velmi kvalitních štěňátek se pohybuje kolem 5.000,-  Kč. Pokud se nechcete účastnit výstav nebo aktivně chovat, můžete se u chovatele informovat, zda nemá štěňátko v pet kvalitě nebo nestandardního jedince nevhodného do chovu. Zkušený chovatel už u velmi malých štěňátek může poznat, zda jsou vhodná spíše na mazlíčka(pet kvalita – barva nebo rozložení znaků atd.. ) nebo mají drobnou vývojovou vadu vyřazující z chovu ( špatný skus, nesestouplá varlata, zálomek na ocásku atp…). Taková štěňátka bývají výrazně levnější, než zvíře, které má naději prosadit se na výstavách nebo v chovu. Nežli si zaopatřit jagdteriéra od překupníka nebo z takzvaného domácího chovu, zvažte prosím adopci. Tento způsob obstarání pejska může mít i mnoho výhod. Z adopce můžete získat pejska již naučeného hygieně, samostatnosti a se základním výcvikem. U starších zvířat můžete vybírat i podle povahy. Zkušený personál útulku nebo dobrovolník z dočasné péče může doporučit pejska na míru přímo do vaší domácnosti. Většina pejsků a fenek už bývá i kastrována, aby se předešlo nežádoucím nehodám, a všichni mají platné očkování, čip a jsou pod pravidelnou veterinární kontrolou. 

VII. Historie

Jagdteriér je vedle českého teriéra jediným evropským ( tedy kontinentálním ) teriérem, který se na kontinentě uplatnil jako lovecký pes. Pochází z Německa a vznikl ve dvacátých letech 20. století záměrným šlechtěním tmavých anglických hrubosrstých teriérů – foxteriéra, lakeland teriéra a velšteriéra a některých dalších tmavě zbarvených teriérů, jako např. manchesterského teriéra. Výraznou podobnost s manchester teriérem pak podtrhuje především hladkosrstá varieta jagdteriéra. Chov začal v Německu krátce po první světové válce, jagdteriér tedy patří k nejmladším teriérům. Před první světovou válkou byli v Německu chováni k loveckým účelům především foxteriéři a lakeland teriéři. Lovci však požadovali psa, který by byl tmavé barvy a nebyl při lovu tak nápadný jako světlý pes, a zároveň aby byl všestranně využitelný. Cílem šlechtění tedy bylo zlepšit lovecké vlastnosti foxteriéra, získat psa tmavé barvy, který by byl v myslivosti všestranně využitelný, a to jak pro práci v noře, tak na povrchu i ve vodě. Jagdteriér byl poprvé předveden na výstavě psů v roce 1927 v Giessenu, a protože to bylo v době, kdy ještě nebyl uznaným plemenem, stalo se tak mimo prostory výstaviště Přesto se tento pes těšil nebývalému zájmu diváků. Jako plemeno byl jagdteriér uznán v roce 1933 (zdroj)

VIII. Důležité informace

Hmotnost:Psi: 9 – 10 kgFeny: 7,5 – 8,5 kg
Výška v kohoutku:Psi i feny: 33- 40 cm
Typický znak:poloklopené uši ve tvaru V
Požadavky na výcvik:vysoké
Energie:vysoká
Délka života:10 – 15 let
Sklony k slintání:nízké
Sklony k chrápání:nízké
Sklony ke štěkání:vysoké
Sklony k hrabání:vysoké
Potřeba pozornosti: vysoká
Původní využití:lovecký pes
Délka srsti:krátká
Typ srsti:hrubá nebo hladká
Barva srsti:černá se znaky, hnědá se znaky
Potřebná péče o srst:střední

Kde koupit jagdteriéra?

Všechno jste zvážili a jste přesvědčeni o tom, že budete pro jagdteriéra dobrým páníčkem? Nuže dobrá!. Díky specifičnosti chovatelů plemene, jen málo chovatelských stanic uvádí aktuální webové stránky. Přikládáme tedy odkazy na Klub chovatelů jagdteriérů v Čechách a Slovenský klub chovateľov jagdteriérov, kde naleznete kompletní inzerci členů klubu, kteří mají k odběru nebo plánují štěňata jagdteriérů.

Pokud máte zájem o adopci tohoto plemene, pod seznamy chovatelských stanic naleznete odkaz na sdružení zabývající se pomoci jagdteriérům.

Chovatelské stanice v Česku

Chovatelské stanice na Slovensku

Útulky, dočasné péče a depozity:

Chcete mít psa, který vás vždy poslechne?

  • Máte pocit, že venku vašeho psa zajímá cokoliv víc než vy?
  • Cítíte se před ostatními pejskaři trapně, protože váš pes neposlouchá?
  • Zdá se vám, že svému psovi nerozumíte?
  • Odmítáte cvičit svého psa praktikou většiny cvičáků – škubáním vodítkem a chcete s ním navázat pozitivní vztah?

1 komentář u „17 důvodů, proč si (ne)pořizovat jagdteriéra“

  1. Krásný článek, ve všem máte pravdu. Doma máme 5letého jagoše, od štěněte nutná pevná ruka, denně práce v revíru, běh u kola,aport do vody,za 20 minut je zase schopný běžet maraton. Pro pána by dýchal. Zdravi Alena a pes Bak zo Skalickej

    Odpovědět

Napsat komentář