fbpx

25 důvodů, proč si (ne)pořizovat papouška aru

Impozantní velký papoušek s mohutným zobákem a hýřící všemi barvami duhy. To je ara. V současnosti známe asi 15 druhů arů. Bohužel, některým z nich se jejich krása stala osudnou. Některé druhy jsou na pokraji vyhubení a několik dalších se už podařilo lidem zničit docela. V posledních letech se stali arové velmi moderními a žádanými domácími mazlíčky. Co chov ary obnáší, a jaká nese úskalí, se vám pokusíme přiblížit v několika následujících odstavcích.

TŘINÁCT důvodů, proč si pořizovat papouška aru 

  • Arové jsou velmi dobří imitátoři. I když nedosahují takových kvalit jako třeba papoušci žako nebo loskuták posvátný, mohou vás, nebo vaše blízké, snadno nachytat naučeným zvukem nebo slovy. Před arou tedy pozor na pusu. Jejich výběr se opravdu neomezuje jen na slovíčka společensky vhodná.
  • S dostatkem trpělivosti svého aru lehce ochočíte. Někteří zkušení chovatelé dokonce ary mají natolik vychované a vycvičené, že s nimi pravidelně chodí do přírody a nechají své ary volně proletět (ukázka volného létání zde).
  • Majitelé arů srovnávají jejich inteligenci s tříletým dítětem. S arou si užijete stejně tolik zábavy.
  • Většina z nás zná aru jako velkého žluto-modrého papouška s mohutným zobákem. Arové však disponují množstvím barevných kombinací. Dokonce byly vyšlechtěny i zajímavé barevné mutace.
  • Pokud trpíte už dopředu tím, že se jednou s vaším arou budete muset rozloučit, nesmutněte. Arové, zejména velké druhy, jsou dlouhověcí papoušci. Jejich věk se počítá na desítky let.
  • Okouzlil vás ara, ale máte méně místa? Nevadí. Arové nejsou jen obříci, kteří měří okolo metru. Například s Arou malým se pohodlně vejdete i do malého bytu.
  • Přestože je většina arů v přírodě vzácná, a některým dokonce hrozí vyhynutí, sehnat aru jako domácího mazlíčka není zas takový problém. Mnoho chovatelů dokonce ary odchovává uměle, a vám tak odpadne starost a práce s ochočováním vašeho nového mazlíčka.
  • Při chovu jednoho nebo více arů jako domácího mazlíčka se počítá s jejich pobytem uvnitř domu nebo v bytě. Arové jsou však poměrně odolní papoušci a dají se, ve vhodných voliérách, chovat i celoročně venku.
  • Hlasový projev arů není žádný něžný vánek. I přesto jsou tito ptáci vcelku tišší, věnujete-li jim dostatek pozornosti. 
  • Abyste měli svého aru skvěle ochočeného a mazlivého, nemusí být nutně jedináček, jako je tomu u jiných druhů papoušků. Pokud jsou papoušci zvyklí na člověka a ochočení, neztratí nic ze své přítulnosti ani pokud jich budete vlastnit více.
  • Díky jejich vysoké inteligenci se dají poměrně dobře vychovat i vycvičit. Mnozí arové v příbytcích svých majitelů bývají volně puštěni a mají přístup všude, kam chtějí, aniž by napáchali nějaké škody na majetku.
  • Arové jsou mazlíci. Obzvlášť ti, kterým se majitel intenzivně věnuje. Jsou ochotni se tulit a nechat škrábat v peří za hlavou, dokud vás to neomrzí.
  • Arové většinou velmi dobře vychází i s jinými druhy papoušků. Není proto nic zvláštního, že mnozí majitelé své hejno papoušků bez větších problémů doplní i o aru.

DVANÁCT důvodů, proč si nepořizovat papouška aru 

  • Arové mají velmi silný hlas. Projevují se především ráno, když vítají nový den, a večer, když se chystají ke spánku. Dobře vychovaný ara je poměrně tichý pták. Chystáte-li se však ary chovat ve venkovních voliérách, volte raději samotu nebo velmi tolerantní sousedy.
  • Jedním z mnoha znaků, které na arovi upoutají pozornost, je mohutný zobák. Rozčilený nebo bránící se ara může být velmi nebezpečným protivníkem.
  • Jak jsme zmínili výše, je ara velmi inteligentní papoušek a chovatelé jej přirovnávají k tříletému dítěti. A stejně jako tříletý človíček, i ara vyžaduje spoustu pozornosti.
  • Všichni arové, ti malí i ti velcí, by měli mít možnost se pravidelně protáhnout a, pokud možno, i proletět. Mít aru zavřeného neustále v, byť dostatečně velké, kleci by se dalo považovat za týrání zvířat.
  • U arů, stejně jako u mnoha jiných druhů papoušků, není většinou vyjádřen pohlavní dimorfismus. Na první pohled tak nelze poznat, zda se jedná o samici nebo samce.
  • Nákup samotného ary, klece, nebo stavba voliéry, ale ani speciální krmivo, nejsou právě levnou záležitostí. Pokud váš ara onemocní, ani návštěva specializovaného veterináře není právě laciná. Ara je poměrně finančně náročný mazlíček.
  • Většina druhů chovaných v zajetí podléhá registraci CITES. Informujte se, zda právě vámi zvolený ara tento ,,rodný list´´ potřebuje a vždy ho od prodejce vyžadujte.
  • Nikdy jste neměli papouška a krása ary vás okouzlila? Začněte raději s jinými druhy a až po nasbírání zkušeností si obstarejte vašeho vysněného aru. Není to papoušek, který by byl obecně vhodný pro úplné začátečníky.
  • Arové, stejně jako mnoho jiných, zejména velmi inteligentních druhů papoušků, mají tendenci se při jakékoliv psychické nepohodě škubat. Místo impozantního barevného papouška tak mnohdy sedí na bidýlku v kleci jen ,,oškubané kuře´´ s barevnými pírky na hlavě.
  • Arové, stejně jako lidé, prochází pubertou. A stejně jako lidé mohou být v tomto období opravdu nepříjemní. Zde se vyplatí mít opravdu zkušenosti s papoušky a nepolevit v důsledné výchově vašeho ary. Dalším problémem, který může vyvstat je arova zamilovanost. Samičky obecně více tíhnou k mužům, samci k ženám, ale není to pravidlem. Zamilovaný ara bránící si svůj lidský protějšek může být opravdu závažným a nebezpečným problémem.
  • At vlastníte andulku nebo aru, kolem ptačí klece nebo ptačího stromu bude vždy tak trochu nepořádek. Lépe řečeno, čím větší papoušek, tím větší nepořádek. Pakliže nejsou prachovka a vysavač vaši věrní spojenci, pořízení papouška si raději důkladně promyslete.
  • Arové se obvykle dožívají poměrně úctyhodného věku. Na jednu stranu je to velká výhoda, pokud si přejete mazlíčka, který s vámi prožije větší část vašeho života. Na druhou stranu nejspíš nebude dokonalým mazlíčkem pokud je vám více než padesát let. Pravděpodobně vás váš ara přežije. Pomineme-li, že pro aru je taková ztráta velkým stresem, opravdu se ve vaší rodině najde někdo, kdo bude ochotný se o osiřelého aru postarat?

Shrnutí 

Ať už si vyberete aru malého nebo velkého, bude vám dělat společnost dlouhou řadu let. Tito papoušci jsou v posledních letech velmi populární. Bohužel, mnoho majitelů zcela nedomyslí pořízení takového závazku, jako je ara. V Německu dokonce existuje něco jako útulek pro ary v zoologické zahradě Weilrod, poblíž Frankfurtu nad Mohanem(zdroj). Končí zde zejména ptáci, u kterých majitelé nezvládli výchovu, přecenili své časové možnosti nebo je jejich mazlíček přežil. Pořízení ary je velká zodpovědnost. Pokud jste tento krok zvážili ze všech stran, a rozhodli se pro aru, získáte tak nádherného, milého, inteligentního a mazlivého společníka.

Chov ary 

Arové nemají vyvinutý tzv. pohlavní dimorfismus. Rozeznat tak samce od samice pouhým okem je takřka nemožné.  Využívá se tak moderní vědy a ptáci se testují na určení pohlaví pomocí určení DNA nebo sondováním. 

Máte-li prokazatelně pár a papoušci si padli do oka, můžete se pokusit o odchov. Před obdobím rozmnožování a v době, kdy arové krmí mláďata, doporučují chovatelé podávat krmivo bohaté na bílkoviny, vitamíny a minerální látky. V tomto čase se do jídelníčku zařazuje i živočišná bílkovina, většinou ve formě vaječné míchaniny.

Díky nárokům na prostor a agresivitě samců v době páření, není odchov arů v bytě dobrým nápadem. Pokud jim ovšem nevyhradíte samostatný pokoj. Obvykle se arové odchovávají ve venkovních voliérách s minimálními rozměry 2,5m na výšku a šířku s délkou 6,5, lépe však 8 m.

Arové se obvykle rozmnožují v jarních a letních měsících. Záleží ovšem na podmínkách i druhu ary.  Zhruba 14 dní po páření samice naklade 1 – 4 vejce do budky. S výběrem vhodné budky bývá u arů celkem problém. Ideální je umístit do voliéry více budek různých typů a nechat ary, ať si vyberou sami. Pokud si jednu budku ara vybere, můžeme zbytek odstranit. Bude ji používat i při příštím hnízdění.  Arové obecně dávají přednost budkám vertikálním s výškou okolo 80 – 100 cm a vletovým otvorem od 15 do 30 cm podle druhu ary. 

Samice sedí na vejcích zhruba 20 až 30 dnů. Pokud necháte mláďata, aby se o ně starali jejich rodiče, opouští mladí arové budku zhruba po 10 až 15 týdnech. (zdroj) Před pořízením ary je vhodné zajistit mu dostatečně velké a vybavené bydlení. Vybavení venkovních voliér je v mnoha ohledech podobné, jako zařízení bytové klece pro jediného ptáčka.

V kleci, o minimálním rozměru 101 x 76 x 200 cm, by neměla chybět:

  • napáječka nebo miska na vodu
  • misky na krmivo – zvlášť na suchou směs,  zvlášť na grit nebo písek, a zvlášť na ovoce, zeleninu
  • sépiová kost nebo minerální kámen
  • podestýlka na dno
  • silná větev na lezení, kterou pták neobejme prsty ( napomáhá obrušovat drápy )
  • bidýlka různých průměrů nebo tvarovaná ( prevence artrózy)
  • hračky

Inspiraci, jak zařídit skvělé bydlení pro ary najdete například zde.

Jako podestýlka do klece se dá použít pískový papír, obyčejný papír, dřevěné peletky, dubové nebo bukové štěpky, konopná nebo kukuřičná vřetena, písek a jiné.  Záleží na tom, co bude vyhovovat vašemu arovi a co se vám bude nejlépe udržovat v čistotě. 

Arové obvykle nepotřebují přídavné tepelné zdroje ( pokud žijí v bytě nebo domě ) nebo výrazně jinou vzdušnou vlhkost než lidé. Většina arů se ráda koupe, proto je vhodné jim dopřát koupel v podobě rozprašovače na květiny nebo naučit aru na koupel sprchou ve vaší koupelně.

Pokud budete kupovat pro aru klec v zooprodejně včetně vybavení, doporučujeme vyměnit rovná plastová nebo dřevěná bidýlka za různě silné a pokroucené větve stromů. Stále stejný průměr a relativně hladký povrch bidla nedělá žádným papouškům dobře na klouby ani drápky. V pokročilém věku mohou trpět artrózou a také se jim nemohou přirozeně obrušovat drápky.

Doporučujeme také dbát na dostatečně pevný materiál. Ideální je komaxitová úprava drátů bez různých nátěrů, chromu nebo zinku, který je pro ně jedovatý.

Základní potravou pro ary je směs různých semen a zrnin pro velké papoušky, kterou si můžete opatřit buď v zooprodejně nebo i namíchat sami doma, či tento úkol svěřit chovateli, který má s ary zkušenosti. K suché směsi přidáváme ovoce a zeleninu. Obecně lze říci, že raději než velké množství ovoce a zeleniny je lepší dávat větší rozmanitost druhů.

Před obdobím rozmnožování a v době, kdy krmí mláďata, se doporučuje zvýšit přísun živin. Můžete podávat arům větší množství ovoce a zeleniny, naklíčené zrní, máčené piškoty, zelené listy a lupení ( ptačinec, jitrocel, pampelišku..), vaječnou míchaninu, tvaroh, atd.. 

V jídelníčku arů se nemusíte vyhýbat ani ořechům či olejnatým semenům. Ale jako v případě ostatních druhů papoušků, méně znamená více.Opět je vhodné se co nejvíce informovat o tom, čím můžeme arům zpestřit jídelníček tak, abychom jim neublížili. 

Naprosto nevhodné jsou sladkosti včetně čokolády a kořeněná nebo solená jídla. Zbytky z našeho talíře arům nedáváme ani v minimálním množství. 

Avokádo a zelené fazole jsou pro ary vysloveně jedovaté. Důrazně také upozorňujeme na škodlivost používání teflonového nádobí v domácnosti, ve které žije ara! Při ohřívání nádobí s teflonovým povrchem se uvolňují toxické látky. Nejeden papoušek na tuto neznalost majitele už doplatil svým životem.

Potřebu minerálů obvykle doplní sépiová kost nebo minerální kámen. Pro dobré trávení se přidává k potravě i grit ( drcené mušle, drobné kamínky, může být i příměs živočišného uhlí) nebo speciální písek.

O přídavku vitamínových preparátů se raději poraďte se specializovaným veterinářem nebo dlouholetým chovatelem.

Důležité informace o arách

Velikost:46 – 100 cm
Původ:Střední a Jižní Amerika
Vhodná ubikace:klec, voliéra
Cena:dle druhu, stáří, pohlaví a barevné mutace od 15.000 do několika set tisíc korun
Délka života:30  – 70 let
Aktivita:denní

Nejčastěji chované druhy arů:

Ara malý

Jedná se o malý, ale poměrně často chovaný druh ary. Ve volné přírodě se vyskytuje v Panamě, Bolívii a Brazílii. Dorůstá délky až 48 cm s hmotností okolo 480g. Jeho tělo je v různých odstínech zelené barvy. Bradu má hnědou a ohbí křídel červené. Na temeni jsou pírka namodralá. Nahá část líce je poměrně velká, bílo-žlutá s řadou velmi malých černých pírek. Tato kresba však není nijak výrazná, jako například u ary ararauny.Spodní strana ocasu a letek je tmavě oranžově červená.Čelo, brada a pruh na lících jsou kaštanově hnědé.

Tento druh nepodléhá registraci CITES. Arové malí mají také nepříjemný zvyk reagovat poměrně často na vyrušení nepříjemným křikem. Není sice tak hlasitý, jako u větších druhů, o to je však více pronikavý.

U tohoto druhu lze poměrně dobře odhadnou pohlaví pouhým okem. Mladí samečci už od prvního opeření mají čelo černé, samičky toto zbarvení dostávají až ve druhém roce života. 

Samička snáší 2 – 4 vejce na kterých sedí zhruba 28 dní. Malí arové vylétají z budky ve 13 – 14 týdnech věku. Rodiče poté mláďata ještě poměrně dlouhou dobu přikrmují. Cena tohoto ary se pohybuje okolo 15.000,-. (zdroj).

Ara ararauna

Ara ararauna je jedním z nejznámějších a nejčastěji chovaných druhů arů u nás i ve světě.Dokonce se jeho stavy v přírodě natolik stabilizovaly, že byl vyřazen z přílohy CITES, tudíž tento druh už nepodléhá registraci.Ve volné přírodě obývá značnou část Jihoamerického kontinentu. Ararauna dorůstá délky 86 cm a hmotnosti 1,3 kg. Vrch těla a ocas má tento ara jasně modrý. Hlava je zelenomodrá, brada černá a na nahých bílých lících tvoří několik řad malých černých pírek zajímavou kresbu. Spodní část těla je jasně žlutá.

Ze všech arů se právě ara ararauna pro svou povahu nejlépe hodí jako domácí mazlíček. Počet doma chovaných jedinců tento fakt jen potvrzuje. Ani odchov těchto arů není tak náročný jako u jiných druhů. Průměrný věk araraun je asi 50 let, ale nejsou výjimkou ani ptáci staří přes 70 let.

Samice snáší v průměru dvě vejce na kterých sedí přibližně 20 – 30 dnů. Mláďata opouští budku ve věku asi 10 – 15 týdnů. Cena mláděte ary ararauny, které bylo ručně dokrmeno se pohybuje kolem 25 – 30.000,-(zdroj).

Ara arakanga

Patří mezi tři nejčastěji chované druhy arů u nás i v zahraničí. Ve volné přírodě se vyskytuje od jižního Mexika až po severovýchod Brazílie. Tento druh podléhá registraci CITES.

Velikostně je na tom arakanga podobně jako ara ararauna. Dosahuje délky okolo 85 cm a váhy 1,2 kg. Zbarvením se podobá arovi zelenokřídlému. Převažující je barva červená, na temeni až oranžová. Nahá lícní oblast je úplně bez peří. Horní čelist je okrová s černou spodní částí. Dolní čelist je černá. Výrazný žlutý pruh na křídlech odděluje dominantní červenou barvu od převážně modré špičky křídel. Mohou se objevit i zelená pera. Ocas je v kombinaci modré a červené.  

Samice snáší průměrně dvě vejce, ze kterých se po zhruba 26 dnech líhnou mláďata. Ta vylétají z budky asi po třech měsících. V průměru se tito arové dožívají asi 40 – 50 let. Cena ary arakangy se pohybuje v rozmezí 40, – 50.000,-(zdroj).

Jak a kde si koupit aru?

Aru můžete sehnat z odchytu z volné přírody, od chovatele, překupníka, na ptačích burzách nebo ve zverimexu. Odchycená zvířata jsou velkým přínosem pro chov, avšak nesou spoustu specifik. Takoví papoušci mohou trpět různými parazity, mohou mít problém s příjmem potravy v zajetí a rozmnožit tyto jedince chce jak komplexní znalosti, tak opravdu kvalitní zázemí, které co nejvíc supluje místo odchytu papouška. Pokud se nejedná o opravdu malé mládě, jsou takoví ptáci téměř neochočitelní. Navíc mohou přenášet nemoci přenosné i na člověka – například chlamydióza ptáků (zdroj)

Mnohem jednodušší a bezpečnější je získat aru na specializovaných ptačích burzách nebo přímo od chovatele z jeho vlastního odchovu.  Další možností je koupení ary ve specializovaných zooprodejnách. Ve všech případech chtějte po prodejci nebo chovateli komplexní informace o věku, původu a péči o papouška, včetně návodu na správné krmení. Některé druhy podléhají registraci CITES. Certifikát o původu takového ptáka je při prodeji jeho nedílnou součástí!  Cena arů se odvíjí od jejich druhu, věku, pohlaví, barevné mutace a i podle toho, zda se jedná a ochočeného nebo ručně dokrmeného ptáka.. Pohybuje se v rozmezí 15.000,- až několik set tisíc korun. V ideálním případě získáte zvířátko s uceleným ,,návodem na použití´´.Při nákupu dbejte na to, z jakého prostředí zvíře pochází ( čistota prostředí – zápach, zbytky trusu, plíseň v substrátu atd..) a jestli se papoušek jeví jako zdravý (výtok ze zobáku, očí, ztížené dýchání, výtoky z kloaky, změny na kůži a peří -holá místa, matný nebo rozčepýřený a neupravený vzhled, loupající se kůže na nohách, parazité …).

Kontakty na chovatele arů naleznete zde.

Napsat komentář