14 důvodů, proč si (ne)pořizovat sklípkana

Mazlíček z hororu. Tak na mnohé může působit chov sklípkanů pro radost.Většinu lidí pavouk zrovna nenadchne a někteří z nich mají strach nebo cítí vyloženě odpor. Faktem je, že tito členovci disponují širokou škálou barev, velikostí i tvarů a jejich život je poměrně fascinující. Ať už se jedná o způsob lovu, páření, odchov mláďat nebo svlékání staré „kůže“, pozorování sklípkanů v domácím teráriu může být zábava. Toužíte-li po chlupatém zvířátku a kočka, pes nebo hlodavci jsou pro vás příliš fádní a tuctoví, může být sklípkan tím pravým. Pojďme se tedy blíže seznámit se sklípkany, a představit si několik nejčastěji chovaných druhů u nás.

DEVĚT důvodů, proč si pořizovat sklípkana 

  • Některé druhy jsou velmi vhodné i pro úplné začátečníky.  Nemusíte mít doktorát z přírodních věd, abyste mohli doma chovat a rozmnožovat sklípkany. Výhodou je, že většina běžně chovaných druhů nepodléhá registraci CITES.
  • Sklípkani jsou velmi nenároční na potravu. V letním období vás nemusí krmivo stát ani korunu a vystačíte si u mnoha druhů jen se smýkaným hmyzem.
  • Sklípkani se dělí do třech typů podle místa, kde žijí. Můžete si tak rozmyslet, jestli dáte přednost pavoukům stromovým, zemním, nebo těm, kteří si hloubí nory.
  • Ani opravdu velké druhy sklípkanů nejsou nijak náročné na prostor. Můžete tak v garsonce chovat desítky pavouků a stále budete mít dost prostoru i pro sebe.
  • Pro milovníky čistoty, ticha a až sterilního prostředí je sklípkan ideální společník. Nepouští chlupy, nenanosí bláto, nepáchne ani když se vyprázdní a neruší majitele nebo sousedy hlukem. 
  • Je ideální pro opravdu hodně zaměstnané lidi, kteří touží po zvířátku a chtějí mít doma také kousek přírody.  Většina sklípkanů má noční aktivitu, takže den prospí v úkrytu.
  • Terária s různými druhy biotopů a různými druhy sklípkanů mohou být velmi dekorativním doplňkem každého interiéru.
  • Pro nadšené přírodovědce – amatéry, je chov sklípkanů velmi zajímavým koníčkem. Pozorování namlouvání, páření, péče o kokony, krmení a svlékání, je určitě zajímavé. Máte-li duši vědce, je sklípkan ideální společník.
  • Troufáme si tvrdit, že jen velmi málo živočišných druhů chovaných v domácnostech nabízí tolik možností, co se týče velikostí, barev a způsobu života.

PĚT důvodů, proč si nepořizovat sklípkana 

  • Každý druh sklípkana je v podstatě jedovatý.Chovatelé označují sklípkany buď jako toxicky významné nebo nevýznamné. Toxicky nevýznamné druhy nemohou zdravému dospělému člověku způsobit žádnou vážnou újmu na zdraví.
  • Všichni sklípkani jsou v menší či větší míře teritoriální. Jejich územím je v případě chovu doma terárium.Někteří varují dupáním nožek o substrát, jiní se staví do výhružného postoje,aby varovali vetřelce. Útok sklípkana je velmi rychlý. Nedoporučujeme při čištění terária nebo krmení žádné pomalé a opatrné pohyby. Naopak by se měl chovatel při těchto akcích chovat rázně a rychle. Většina druhů raději vezme nohy na ramena.
  • Hodně začátečníků má sklony pavouky překrmovat. Jedinou jejich pružnou částí je zadeček, který se po příjmu potravy zvětšuje. ,,Přežraný´´ pavouk má zadeček jako buben a kůži na něm příliš napnutou. Pokud by upadl nebo ho přimáčklo uvolněné vybavení terária, zemře. Veškeré důležité vnitřní orgány včetně srdce totiž sídlí právě tam.
  • Sklípkan obecně není příliš vhodným společníkem dětí. Už jen proto, že ho nelze ochočit a i druhy s mírnou a klidnou povahou mohou při neopatrné manipulaci kousnout. Kousnutí pavouka je velmi bolestivé a z chelicer ( klepítek) se může do rány zanést ošklivá infekce.Kousnutí však není jediná jejich obrana. Někteří sklípkani uvolňují v nebezpečí žahavé chloupky ze zadečku. Jsou velmi jemné a lehké a dostanou se všude. Nejvíce škody napáchají na sliznicích při vdechnutí nebo proniknutí do oka. Kůže po zásahu pavoučí ,,srsti´´ vypadá jako popálená od kopřiv a velmi úporně svědí. Pokud jste alergik nebo astmatik, zvažte, zda je sklípkan vhodným zvířátkem právě pro vás.
  • Sklípkani jsou na dotek jako samet, to nám dá za pravdu každý, kdo měl někdy tohoto obříka z říše pavouků na ruce. Bohužel jsou i poměrně hodně křehcí a pád i z malé výšky pro ně může končit smrtí. Mnohé druhy jsou příliš rychlé nebo velmi nekontaktní. Se sklípkanem se prostě nepomazlíte.

Shrnutí 

U sklípkanů máte nepřeberné možnosti na výběr z druhů i barevných variet. Jsou sklípkani peciválové i takoví, kteří jsou velmi aktivní. Můžete si vybrat zda chcete stromový druh, pozemní nebo ten, který vyhrabává hluboké nory.Každopádně jsou tato zvířata velmi zajímavá jak svým exteriérem, tak projevem. Ten, kdo miluje přírodu,ale čas mu neumožňuje pořídit si časově náročnějšího kamaráda, může být spokojený právě se sklípkanem.

Chov sklípkana 

Sklípkany držíme raději vždy v samostatných teráriích. Samci se s posledním svlekem, kdy se na končetinách objeví rozmnožovací orgány, stávají plodnými. Samice se svlékají po celý život. Známkou pohlavní dospělosti může být tvorba kokonu z neoplozených vajíček. Avšak pozor. Samice sklípkanů jsou schopné si sperma samce ,,šetřit´´ i rok, aby přivedly mláďata na svět do příhodných podmínek. Před pářením je důležité oba rodiče dostatečně nakrmit. Hladová samice může po aktu napadnout a pozřít samečka. Je vhodné nechat u samiček páření na dobu po svlékání a po páření samce z bezpečnostních důvodů raději oddělit. Chovatelé se přesně neshodnou, zda dávat samici k samci nebo opačně. Někteří mají na dobu páření dokonce samostatná speciální terária. 

Obvykle  4 – 8 týdnů po páření ( ale může to být i měsíc nebo dokonce rok) se samice zahrabe nebo zapřede do pavučiny a vytvoří kokon, ve kterém může být 20 – 1000 vajíček. Množství vajíček v kokonu se odráží jak od chovaného druhu, tak od stáří samičky. Pokud k tomu není důvod, samici kokon neodebíráme. Žárlivě si jej střeží a mohla by být ve stresu. Hrozí-li však od samice poškozzení nebo zničení kokonu, můžeme jen opatrně odebrat. Ideálně v době, kdy jej samice na chvíli sama odloží. V takových případech se musí chovatel o kokon a nenarozené pavouky postarat sám. Jak na to je zevrubně popsáno zde.

Před pořízením sklípkana je nutné mu nachystat adekvátní obydlí. Je důležité si dobře rozmyslet, jestli chceme stromový, zemní nebo podzemní druh. Dále velikost terária nebo ubikace určuje i stáří jedince. Mláďata pavouků můžeme chovat v malých plastových boxechláty. Obydlí by mělo odpovídat velikosti pavouka hlavně z důvodu lovení potravy. V příliš velkém prostoru by měla kořist možnost se ukrývat příliš dlouho nebo by ji pavouk vůbec nemusel najít. Hrozí také riziko, že ,,ztracený´´ krmný živočich napadne pavouka při svlékání a zabije ho.

Ideální rozměry pro dospělého zemního sklípkana jsou 40x40x30cm (dvš). Pro sklípkany stromové a podzemní volíme raději 20x30x40cm (dšv). U podzemních druhů vrstvíme substrát až do výšky 30 cm. Ideální teplota v teráriích se pohybuje mezi 20 – 28 stupni s vlhkostí kolem 80%.

V teráriu by pak neměla chybět:

  • miska na vodu ( ideálně poměrně nízká a dostatečně široká, aby se v ní pavouk neutopil)
  • zdroj světla a pro některé druhy i tepla ( postačí žárovka)
  • úkryty ( rozbitý květináč, kokosová skořápka…)
  • substrát
  • rostliny
  • odvětrávání 
  • vlhkoměr
  • kůra, kameny a jiné přírodniny

Inspiraci, jak zařídit skvělé bydlení pro sklípkany najdete například zde.

Ideální substrát pro pavouky je ten, na který jsou zvyklí i ve volné přírodě. Většinou se používá rašelina, hlína nebo lesní hrabanka. Ty je před použitím v teráriu vhodné ,,upéct´´ v troubě nebo prohnat mikrovlnkou. Zabijí se tak nežádoucí mikroorganismy, které by mohly pavoukovi škodit. Pokud sázíte na jistotu a nechcete riskovat, můžete zakoupit vhodný substrát v zooprodejně. Velmi oblíbený je například lignocel.

Pokud se rozhodneme malé sklípkany odchovávat, krmíme je po prvním, častěji však až po druhém svleku octomilkami, nymfami cvrčků nebo nastříhaným hmyzem, červy.  Sklípkaní miminka se krmí denně nebo každý druhý den. Jak rostou, interval se prodlužuje a velikost kořisti zvětšuje.

Dospělé sklípkany krmíme podle velikosti a druhu moučnými červy, smýkaným hmyzem, kobylkami, zofobasy, cvrčky, myšími nebo potkaními holaty, u velkých druhů zkrmujeme i dospělé myši.  Zásadním pravidlem výběru krmných živočichů je, že kořist musí být vždy menší než pavouk. Interval krmení je podle velikosti potravy od 1x týdně do 1x měsíčně.

Důležité informace o sklípkanech

Velikost:5,5 – 12 cm
Původ:Amerika, Asie, Evropa, Austrálie
Vhodná ubikace: terárium
Cena:dle druhu, stáří a pohlaví od několika desítek korun výše
Délka života:samičky některých druhů až 25 let
Aktivita: převážně noční

Nejběžnější druhy sklípkanů vhodné pro začátečníky

U sklípkanů se obecně česká jména nepoužívají. Mezi chovateli a majiteli je jednodušší uvést vždy latinský název konkrétního druhu. Proto i my se v tomto článku podržíme zažitých zvyků a uvádíme latinské názvy sklípkanů. V závorkách uvádíme české názvy, pokud je daný druh má.

Grammostola rosea (Sklípkan růžový)

Vyskytuje se na území Argentiny, Bolívie a Chille. Dorůstá velikosti asi 7 cm. Svůj název odvozuje od růžovohnědého zbarvení chloupků na nohách a hlavohrudi. Zadeček je většinou znatelně tmavší.  Obývá křovinaté stepi v horských oblastech, kde si staví zemní nory.

Tento druh roste velmi pomalu, je mírný a málokdy agresivní. Lze jej brát do ruky. Živí se obvykle hmyzem, ale u větších exemplářů můžeme zkusit nabídnout i myší holátko. Ideální substrát v teráriu je lesní hrabanka s příměsí písku, popřípadě lignocel. Terárium udržujeme z poloviny vlhké s teplotou od 23 do 35 stupňů. Samice bývají dospělé okolo 4 – 5 let, samci ještě později.

Brachypelma albopilosum (Sklípkan kadeřavý)

Jeho domovem je Kostarika, Guatemala a Panama. Dorůstá velikosti asi 8 cm.Základní zbarvení je tmavohnědé, delší chloupky hnědé. Zvláštností jsou zakroucené špičky chloupků, od kterých je opět odvozeno české pojmenování tohoto sklípkana. Sameček i samička jsou zbarveni stejně. Tento podzemní druh ocení jako substrát rašelinu nebo lignocel. Teplota v teráriu může kolísat mezi 24 až 30 stupni. Samička vypouští z kokonu mláďata teprve poté, co projdou první dvě vývojová stadia. Do dospělosti je svlékají asi 7 – 11x.

Brachypelma smithi (Sklípkan Smithův)

Tento druh obývá především mexické pouště a polopouště. Dorůstá do velikosti 7 cm. Základní zbarvení je hnědé. Hlavohruď je lemována žlutooranžovými delšími chloupky, kolena jsou oranžovočervená. Sameček i samička jsou zbarveni stejně. Jako podklad v teráriu slouží písek, lesní hrabanka nebo lignocel, vee kterém si staví nory. Ideální teplota se pohybuje mezi 22 – 27 stupni. Malé exempláře krmíme převážně hmyzem, velkým můžeme nabídnout i myší holátko. Při dostatečném krmení dospívají po jednom roce věku.

Psalmopoeus irminia (Sklípkan ohnivý)

Vyskytuje se v povodí Orinoka a Venezuele. Tento jihoamerický pavouk může mít rozpětí nohou až 13 cm. Samci jsou výrazně méně vybarvení a drobnější než samice. Tělo mají tmavé až do černa, na zadečku s jasnými oranžovými pruhy jako u tygra.Jasně oranžové znaky mají i na horní straně prvních dvou kloubů. Jedná se o poměrně mírný, ale plachý stromový druh. Je ideálním prvním stromovým pavoukem. Není toxicky významný,ale zato má rychlost a mrštnost ( obvykle významně toxických) stromových pavouků. Velice dobře skáče. Narozdíl od svých jedovatějších příbuzných se většinou nesnaží kousnout a raději uteče.Jako vhodný substrát se jeví hrabanka s rašelinou, která pomáhá udržovat optimální vlhkost 75 – 85% při teplotě 25 – 30 stupňů. Terárium pravidelně rosíme. Živí se převážně hmyzem a pohlavní dospělosti dosahuje kolem jednoho roku.

Avicularia metallica (Sklípkan kovový)

Jihoamerický sklípkan vyskytující se na území Surinamu, Guiany, Kolumbie a Ekvádoru. Délka těla je 6 – 7 cm. Hlavohruď je kovově modře zbarvená, zadeček je černý, poslední končetinový článek má obvykle červenou špičku. Stejně jako u sklípkana ohnivého se jedná o velmi mírný stromový druh bez sklonů ke kousání. Jako u ostatních stromových pavouků opět platí, že jeho reakce jsou bleskurychlé a výborně skáče. Jako obranu používá buď vyčesávání žahavých chloupků nebo potřísnění protivníka trusem. Mláďata jsou do čtvrtého až pátého svleku vyloženě společenská. I v dospělosti lze tento druh chovat ve více kusech,ale to už vyžaduje poměrně velké zkušenosti i terárium. Optimální vlhkost v teráriu je 70 – 80% a teplota 25 – 30 stupňů. Za substrát se hodí hrabanka, rašelina nebo jiný substrát dobře držící vlhkost. Terárium je nutno vybavit kůrou nebo větvemi ke šplhání, ideální je korková stěna.Živí se především hmyzem a dožívají se věku 10 – 15 let.(zdroj)

Jak a kde si koupit sklípkana?

Sklípkany můžete sehnat od chovatele, překupníka, na teraristické burze nebo ve zverimexu. Ideální je získat sklípkana na specializovaných teraristických burzách nebo přímo od chovatele z jeho vlastního odchovu.  Další možností je nákup ve specializovaných zooprodejnách. Ve všech případech chtějte po prodejci nebo chovateli komplexní informace o věku, původu a péči o sklípkana. Cena sklípkanů se odvíjí od jejich druhu, věku a pohlaví, popřípadě barevné mutace. Pohybuje se v rozmezí od padesáti do několika set korun. 

V ideálním případě získáte zvířátko s uceleným ,,návodem na použití´´. Při nákupu dbejte na to, z jakého prostředí zvíře pochází ( čistota prostředí –  plíseň v substrátu atd..).Kontakty na chovatele sklípkanů a spolky, zabývající se terarijními zvířaty, naleznete zde.

Napsat komentář